V noci jsem snil, že jsem motýlem

Ač Charlesi Bukowskému chybí jakýkoliv náznak propagandy ve formě tichého uznání ze strany literární kritiky, lze jej přesto směle prohlásit za světově nejvlivnějšího spisovatele konce 20. století, kdy se módní vlna, jež začátkem 80. let zatopila Ameriku, převalila záhy poté nejprve přes Německo a hned na to přes celou Evropu, až deset let poté totálně změnila vnímaní literatury, a poezie zejména, i u nás tak, že jméno Charlese Bukowského se s dostatečným časovým odstupem i usazením literárního kalu, jež zvířilo, stane synonymem pro postmoderní revoluci, jež vyvrátila ze svých zahnilých kořenů mnohé z dosud nenapadnutelných formálně-estetických klišé.

Přirozeně jako u každé revoluce byla na povrch a odiv čtenářského publika vyplavena řada literárních odpadků, kdy i dnes, s více než desetiletým odstupem, se drtivá většina tzv. polistopadových literátů nezbavila přímé inspirace v Bukowského díle tak, že současná česká literatura, tak jako ostatně i ta americká potažmo evropská, lze charakterizovat jako zástup Bukowského plagiátorů, kteří krom svého vzoru jinak literaturou zcela nezasaženi, o pochopení skutečného významu Bukowského díla nemluvě, kdy je za tenkou, pro většinu však bohužel neprůhlednou, fasádou chlastu, šoustání, dostihů a drcení spodních čelistí, skryta jedna z nejoriginálnějších a současně i nejpravdivějších sociálních zpovědí o stavu současné americké společnosti, jež je navíc, byť Bukowski oplýval neskutečně bujnou fantazií, prodchnuta neopakovatelným prožitkem génia s traumaty jedince z nejspodnějšího dna společnosti. To vše dělá z Bukowského neopakovatelný fenomén, jež nejen přesahuje oblast beatniků, pop artu či literatury jako celku, ale je tím nejpravdomluvnějším zrcadlem dneška.

Nicméně zůstaneme-li u tématu, proč se Bukowski stal ikonou takového formátu, jež, jak s čistým svědomím můžeme prohlásit, zastínil i své, co do formy života i literárního jazyka a tématu, příbuzné beatniky, pak odpověď musíme hledat v inspiraci životem, který sice Bukowski podává v některých svých autobiograficky laděných románech typu Šunkový nářez, Poštovní úřad či Ženy, jež právě pro onu bezprostřední hmatatelnost skutečného prožitku patří i mezi jeho nejzdařilejší, v ironické a lehce výsměšné tónině, nicméně rozhodně nebyl naplněn událostmi, které by chtěl kterýkoliv z jeho literárních napodobovatelů zopakovat, ba, pohybují se od traumatického dětství směrem k sebedestrukci, myšlenkám o sebevraždě a dlouholetému utápění se v alkoholu v úloze spasitele, kterou se nakonec, byť se alkoholu Bukowski až do konce života neodřekl, byť zdaleka v takových dávkách, jak v postavě svého alter ega, Henriho Chinaskiho, prezentoval ve svém díle a jež je široce pokládána za Bukowského skutečný odraz, stala, po zážitku doteku se smrtí, kdy Bukowskému po takřka dvou desetiletí záměrného ničení se obrovskými dávkami alkoholu v pětatřiceti letech praskly žaludeční vředy, poezie, jež jej záhy proslavila, ba vcelku záhy se dočkala i kritického a akademického uznání, což pro českého čtenáře zní asi paradoxně, protože do češtiny je zejména vydávána a čtena jeho beletrie.

Tedy, ať již z důvodů nedostatku informačních zdrojů, kdy je zejména první polovina Bukowského života zahalena do hávu tajemství a kusých informací z biograficky inspirovaného díla, čistě faktograficky:

Charles Bukowski se narodil v německém Andernachu jako Heinrich Karl Bukowski dne 16. srpna 1920 jako syn příslušníka americké okupační armády polského původu a rodilé Němky, jež v důsledku poválečného pádu německé ekonomiky emigrovali v Bukowského dvou letech do USA a usadili se v Los Angeles, kde ostatně sám Charles Bukowski strávil takřka celý svůj život.

A právě dominantní, avšak současně frustrovaný, otec byl pro Bukowského zdrojem jeho celoživotních depresí a destruktivních sklonů, potažmo a naštěstí i pro nás, jeho čtenáře, i hybným impulsem pro literární tvorbu - první povídku, Aftermath of a Lengthy Rejection Slip, Bukowski publikoval ve svých 24 letech v časopise Story Magazine, další, 20 Tanks From Kasseldown pak o dva roky později, nicméně poté takřka deset let, které strávil cestováním napříč Amerikou, kdy se nechával zaměstnávat v přechodných zaměstnáních, bydlel v nejlevnějších hotelech, až se nakonec nechal zaměstnat americkou poštou, nic nenapsal až zmíněné hospitalizace s krvácejícími vředy, jež byla impulsem pro nové tvůrčí období, a Bukowski začal psát verše. Nicméně dalších deset let strávil jako poštovní úředník, kdy se mu společně s Frances Smithovou v tomto mezidobí narodila i jeho dcera Marina Louise Bukowski a až v roce 1969, kdy mu John Martin z undergroundového nakladatelství Black Sparrow Press, nabídl pevný měsíční honorář $100, přešel na volnou nohu spisovatele a hned měsíc poté, dopsal svůj první i nejcennější román Poštovní úřad.

Dalším důležitým zlomem v Bukowského životě byla Linda Lee Beighleová, se kterou se seznámil v roce 1976 a jež s definitivní platností narovnala Bukowského život, s níž od roku 1978 až do své smrti, dne 9. března 1994, žil v jižní části Los Angeles, San Pedro.

Bukowski, jež za svůj život napsal několik tisíc básní, stovky povídek a šest románů, jež vyšly ve více než padesáti knižních sbírkách, byť značná další část se ztratila, když Bukowski své texty odeslal do nejrůznějších časopisů aniž by byly otištěny či alespoň navráceny zpět, publikoval od konce 50. až do začátku let 90. zejména v malých literárních časopisech, legendární je Open city Johna Bryana, kam měl Bukowski psát fejetony, ale záhy se jeho sloupek zvrhl v Paměti Starého Chlapáka, později se jeho kmenovým nakladatelstvím stalo Black Sparrow Press (dnes HarperCollins/ECCO), ve kterých mohl díky jejich undergroundovému směřování bez jakékoliv cenzury uplatnit plnou šíři své fantazie.