V noci jsem snil, že jsem motýlem

O kvalitách vůbec nejznámějšího snímku Akiry Kurosawy Sedm samurajů snad mnohé napoví nejen jeho ocenění nejlepším japonským filmovým počinem všech dob, potažmo jeho přední umístění v dlouhodobém celosvětovém žebříčku 100 nejoceňovanějších snímků, ale i prostý fakt, že Sedm samurajů je jediným asijským filmem, jež dokázal proniknout do širšího povědomí evropského a amerického diváka tak, že tento snímek zasazený do japonských historických reálií v hloubi 17. století bývá leckdy charakterizován jako nejlepší produkt žánru amerického westernu.

A sám Akira Kurosawa se inspirací ale i blízkostí Sedmi samurajů k westernu nijak netají a hlásí se ke své někdejší oblibě filmů např. Johna Forda, nicméně svým mistrovsky zpracovaným scénářem jež snoubí bojové scény s poetikou a meditativními scénami. To vše umocněné filozofickým podtextem, jež se celým snímkem prolíná jako červená nit. Není tedy snad s podivem, že film inspiroval nepřeberné množství dalších variací v čele se sice kultovními, avšak v porovnání se Sedmi samuraji velmi povrchními Sedmi statečnými z roku 1964, následovanými snímky typu Děla v Navarone, Špinavý tucet, Psi války, Major Dundee, Divoká banda, Poslední samuraj, a mnoha dalšími.

Kurosawův počin však zdaleka není jen o podbízející se zápletce sedmi samurajů, jež uchrání chudou vesnici před přesilou čtyřiceti banditů, a naopak přesahuje k mnoha dalším tématům ať již ve vzájemné takřka hermetickém oddělení jednotlivých kast japonské společnosti, jež ostatně trvá dodnes; přes velmi zdařilé prokreslení psychologie hlavních postav, ale i vzájemný kontrast mezi nimi; značnou relativizaci tradičního černobílého dělení postav na ty dobré a špatné, utlačované a utlačovatele, či vítěze a poražené. Významným oživením je pak i velmi zdařilý komediální podtext, který celému filmu dodává přirozenost i plynulost v toku děje.

Též, opět na rozdíl od běžného postupu, který se v podobně laděných filmech používá, v Sedmi samurajích snad až na závěrečnou třetinu filmu dominují nejen neválečné, ale přímo lidské scény, jež mají ve svém smyslu diváka důkladně zasvětit nejen do reálií vlastního příběhu ale i do mnoha pravidel a nepsaných zákonů, pro nejaponského diváka jinak zcela nepochopitelných.

Sedm samurajů bylo sice natočeno v kontextu roku svého vzniku i na velkorysou americkou produkci za neuvěřitelných 2. miliónů dolarů, nicméně celý film si vystačil bez pomoci filmových triků, rychlých střihových sekvencí a naopak i velmi náročné bojové scény s množstvím herců, koní ale i deštěm rozbahněném terénu vše sleduje v dlouhých záběrech, jež dávají divákovi maximální možnost si film beze zbytku vychutnat.

Velmi významnou složkou je hudební doprovod se třemi ústředními leitmotivy vzájemně odlišující scény se samuraji, rolníky a bandity. Velmi zdařilé je i obsazení hlavních rolí, ve kterých vyniká Kurosawův dvorní herec Toshirô Mifune, na jehož Kikuchiyovi film do značné míry stojí. Sedm samurajů je v prvé řadě mistrovská režijní práce Akiry Kurosawy, jehož genialitu potvrzuje i propastný rozdíl jaký se tyčí mezi ním a zástupy jeho napodobitelů.