V noci jsem snil, že jsem motýlem

Při čtení Řeči náčelníka Seattla v odpovědi na požadavek prodat půdu, kterou obýval kmen Duwamišů a Suquamišů, je jistě každý i lehce osvícený člověk prodchnut aureolou moudrosti proroctví nadčasového myslitele. Ale při následném zamyšlení se, jistě vášnivému čtenáři neujde, že prorocký proslov je až příliš „na tělo“ ušit současným enviromentálním a ekologickým myšlenkovým proudům a lze jej jen ztěží očekávat od byť geniálního ale stále příslušníka domorodého kmene, který stál ve vývoji na úrovni mladší doby kamenné.

O Seattlově proslovu, jež byla ve své 1. verzi pronesena k Isaacu Ingallsovi Stevensovi, guvernéru Washingtonského teritoria, a v pozdějších verzích přímo prezidentu Spojených Států Amerických Franklinu Piercovi, se nedochoval žádný originální záznam.

Jediným informačním zdrojem je článek zveřejněný Dr. Henrym A. Smithem v listu Seattle Sunday Star ze dne 29. října 1887. Není v něm sice nijak označeno datum, kdy měl být proslov pronesen, ale předpokládá se, že to bylo v rozmezí let 1853 až 1856.

V těchto letech guvernér Isaac Ingalls Stevens navštívil oblast Seattlu celkem třikrát. O první cestě v lednu 1854 toho není moc známo, ale jednalo se jen krátkou přestávku na inspekční cestě.

Podruhé oblast navštívil o dva měsíce později při sledování indiánů podezřelých z vraždy bělošského osadníka. Měl i krátkou rozmluvu s náčelníkem Seattlem a Patkanenem, náčelníkem Snoqualmiů. Dle pozdějšího svědectví George Gibbse „…měl Seattle velkou řeč deklarující dobré vztahy k bělochům“. Této rozmluvy se ale nezúčastnil Henry A. Smith a rozmluvu tlumočil osadník Luther Colins, který překládal do jazyka chinook, a z něj jej dále tlumočil do místního jazyka jeden indián.

Třetí setkání se odehrálo v dne 21. ledna 1855 v Muleteu či v Point Elliottu, dnešní jižní Seattle, na kterém se guvernér setkal se Seattlem jako zástupcem kmenů Duwamišů, Snoqualmiů a Skagitů, aby s ním projednal smlouvu, jež navrhovala novou rezervaci pro kmen Duwamišů. Dle oficiálních záznamů pronesl Seattle tyto dva projevy:

Dr. Smith není uveden mezi svědky Point Elliottské diskuze a vdova po Dr. Davidu S. Maynardovi, jež byl zmíněn náčelníkem Seattlem, se v rozhovoru s životopiscem náčelníka Seattla v roce 1903 nezmiňuje o ničem podobném jako ve Smithově verzi.

Dr. Smith alespoň v pozdějším období velmi dobře ovládal dialekt kmene Duwamišů a je jistě možné, že obdobný projev mohl být skutečně náčelníkem Seattlem pronesen, protože guvernér Stevens nevedl přesné záznamy a byl svým velkým kritikem Ezra Meekerem obviněn z opilosti při jednáních s indiány. Je rovněž možné, že Smith sestavil Seattlovu řeč na základě několika projevů. Náčelník Seattle rozhodně neuměl anglicky a je tedy možné, že téměř básnická forma jeho projevu vznikla při překladu do angličtiny, protože Dr. Smith měl i literární ambice.

Verze, která je dnes hojně přepisována, vznikla v roce 1932 v pamfletu Johna M. Riche, který cituje Smithův článek z roku 1887 a za datum Seattlova projevu udává prosinec 1854. Další moderní verzi vytvořil na konci 60. let básník William Arrowsmith a krom úpravy Smithova květnatého viktoriánského stylu je shodná s originálem. Avšak nejznámější verze profesora Teda Perryho byla účelově upravena pro filmový scénář a krom několika vsuvek jako jsou zmínky o bizonech střílených z vlaku (Seattle neměl nikdy možnost vlak vidět a pravděpodobně ani neznal bizony), upravil Seattlovu řeč jako dopis prezidentu Franklinu Piercovi. Pátá verze vznikla zkrácením Perryho scénáře pro účely výstavy Expo '74 v Spokane ve státě Washington.

Nelze tedy s definitivní jistotou potvrdit či vyvrátit alespoň částečnou pravdivost Seattlova projevu, ale jen konstatovat, že svědectví ostatních účastníků jednotlivých jednání žádný takový projev nezmiňují a básnický vzlet Smithovy verze je v přímém protikladu s dochovanými záznamy autentických Seattlových slov, jež se omezují jen na krátké deklarace zachování míru a přátelství.