Kategorie
07. Prosinec 2008
Gustav Meyrink
V životních osudech i díle Gustava Meyrinka se promítají tři osudná témata: okultismus, magie a Praha. Meyrink sice bývá zařazován mezi pražské německy píšící spisovatele, ale jeho vztah k tomuto městu měl vazbu jen přes její německé a židovské obyvatele, česky neuměl a Češi ho nezajímali a tak více než za Pražana jej lze označit za světoobčana.
Gustav Meryrink se narodil dne 19. ledna 1868 jako syn herečky Marie Mayerové, po které získal přímení Mayer, a vysokého vládního úředníka Karla vob Varnbühler. Své dětství pak strávil v Mnichově a do osudné Prahy, která se prolíná celým jeho dílem, se dostal až v patnácti letech, v roce 1883. Po ukončení gymnázia a absolvování obchodní akademie v roce 1888 nastoupil jako bankovní úředník, ale již v roce 1889 se s finančním přispěním svého otce stal spolumajitelem menší banky.
Začátkem 90. let se začal zabývat okultismem, který v tomto období prožíval svou renesanci (po úderech jež pozitivizmu a přesvědčení, že vše je poznatelné a ovladatelné, zasadily nové poznatky z fyziky a psychologie). Meyrink se do okultismu zcela ponořil. Stal se členem řádu Sad Bayů (známí jako Asijští bratři), jež dle legendy založili i Prahu, věnoval se i alchymii, magii, spiritismu a indickým náboženstvím tak, že velmi záhy dosáhl značného věhlasu, který byl umocněn jeho odhalením několika falešných médií:
»Protože ten, kdo rozhodoval o mém osudu, zřejmě kvůli mně upadl do velikých starostí, uštědřil mi jednoho dne tak prudkou ránu bičem, že jsem se rozhodl z milostného hoře a jiných sentimentálních důvodů korunovat svoji mladost výstřelem z revolveru značky Bulldog (bylo mi tehdy 23 let). Vyrušil mne šelest u dveří mého mládeneckého pokoje: fatum, převlečené za nakladatelského poslíčka, mi podstrčilo pod práh publikaci. Kdyby tehdy bývala visela zvenčí schránka, nebyl bych nejspíše mezi živými. Znovu se ukazuje, že k záchraně může člověku postačit dokonce nedostatek předmětů denního použití.
Vzal jsem sešit a listoval v něm. Obsah: spiritismus, příběhy o strašidlech a čarodějnicích. tato oblast, kterou jsem dosud znal jen z doslechu, ihned zaujala mou pozornost do té míry, že jsem schoval revolver do zásuvky, kde měl čekat na další, příznivější příležitost. Pokud jde o mé staré tři oblíbené zábavy, nerozhodl jsem se sice zapudit je zcela z dohledu, jak jsem to učinil se střelnou zbraní, zato jsem si však předsevzal vyslat loďku mého žití za objevy směrem k oné neznámé zemi, o níž mi toho sešitek tolik našeptal. Pustil jsem se na moře, na bezbřehé moře knih o okultismu. Na počátku plavby se vlny vzdouvaly do hrozivé výšky, knihkupec jménem Fatum mne doslova zaplavil odbornou literaturou. Co se zpočátku jevilo jako zvědavost nebo povrchní zájem, přeměnilo se v průběhu několika málo let v planoucí touhu po vědění a neukojitelnou, spalující žízeň!«
V roce 1901 ale dostal jeho doposud skvostná světská kariéra značné trhliny poté, co jej dva důstojníci ze žárlivosti (Meyrink vzplál ke dceři jednoho pražského důstojníka, jež se později stala jeho manželkou) nazvaly nemanželským potomkem, odmítli mu satisfakci v podobě souboje (Meyrink byl vynikajícím šermířem) a udali jej. V tomto roce byl Meyrink rovněž falešně nařčen z ovlivňování klientek své banky za pomoci spirituálních seancí a během tříměsíčního vyšetřování jeho banka zkrachovala. V tomto nešťastném období rovněž těžce onemocněl, což dával za vinu svým alchymistickým experimentům, a rámci léčebné kúry se v Drážďanech setkal se spisovatelem Oskarem Schmitzem, jež mu poradil, aby své bohaté zážitky a znalosti uplatnil v literární podobě:
»Když jsem mu vylíčil několik podivuhodných zážitků, které se mi přihodily, řekl mi: „Proč to nenapíšete?“ „Jak se to dělá?“, zeptal jsem se. „Pište prostě tak, jak mluvíte!“, poradil mi. Sedl jsem a napsal novelu Rozpálený voják, zaslal ji do Simplicissima a byla ihned přijata. Od té doby všechno, co jsem napsal bylo okamžitě vydáváno, ať již redakcemi nebo nakladateli. Jedině s románem Golem se dostavily zpočátku menší potíže. Dotázán na radu, k dlouhému vousu přirostlý „znalec“ bouřil: „Skandál, dát vůbec do tisku takovou hovadinu!“ Naštěstí se Georg Heinrich Mayer, známý ředitel nakladatelství Kurta Wolfa, tehdy nenechal zmást a knihu přesto vydal.«
Meyrink začal psát povídky, ve kterých dominovaly kulisy staré Prahy s paradoxem, že se Meyrink do Prahy od svého odstěhování v roce 1904 krom dvou krátkých návštěv již nevrátil a od roku 1906 trvale žil v Mnichově, jež se setkaly s velkým zájmem, ale skutečnou slávu Meyrinkovi přinesl až román Golem z roku 1915, jež následovaly romány Noc Valpuržina (1917), Zelená tvář a Bílý dominikán (1921), po jehož dokončení se Meyrink načas odvrátil od světa literatury a věnoval se studiu indické mytologie a moderní parapsychologie. V tomto mezidobí se definitivně přiklonil na stranu buddhismu, který ho ovlivňoval již od počátku jeho zájmu o metafyzickou problematiku a v roce 1927 na něj přistoupil i oficiálně (v témže roce se buddhistou stal i nejznámější český fotograf František Drtikol). Po řadě odborných studií v roce 1927 publikoval svůj poslední román Anděl západního okna. Krátce poté, dne 4. prosince 1932 umírá a na čas upadá do zapomnění, což bylo zapříčiněno i nástupem Hitlera k moci, kdy se jeho dílo ocitlo na černé listině zakázaných autorů.
Znovuobjevení Meyrinka přišlo tedy až po válce, v českých zemích pak až po nových překladech jeho ústředního díla.
Vybraná bibliografie:
- Šosákův rozhlas, 1913
- Golem, 1915
- Zelená tvář, 1916
- Valpuržina noc, 1917
- Bílý dominikán, 1921
- Netopýři, 1926
- Anděl západního okna, 1927
Použitá literatura:
- Gustav Meyrink, Hašiš a jasnozřivost, Volvox Globator: Praha, 2000.
- Gustav Meyrink, Obrazy vepsané do vzduchu.
Použité citace viz Obrazy vepsané do vzduchu.
Verze pro tisk- Přidat komentář
- 13789x přečteno
Zaslat e-mailem
