V noci jsem snil, že jsem motýlem

Námět novely Smrt v Benátkách byla i samotným Thomasem Mannem označena za problematickou tak, že i sám autor ji nedoporučoval ke knižnímu vydání. Přes svou morální provokativnost ale i velmi jasné kontury paralel autora s hlavním hrdinou, spisovatelem Gustavem von Aschenbachem, patří Smrt v Benátkách vedle Kouzelného vrchu mezi jeho vůbec nejznámější a čtenáři nejvyhledávanější díla.

Gustav von Aschenbach, světově proslulý spisovatel, jenž ovšem svou tvorbu více než v kontextu svého génia, za kterého je všeobecně pokládán, hodnotí jako vydřenou každodenní pečlivě naplánovanou prací. Ostatně tato každodenní rutina jej sice na dlouhá desetiletí odstínila od skutečných životních prožitků, ve kterém i manželství představovalo pouhou dávno zapomenutou epizodu. Tato tvrdá disciplína mu však současně nedovolila podlehnout svým pečlivě ukrývaným homosexuálním tendencím.

Nicméně snad v souladu s pochybnostmi o skutečných kvalitách svého díla, byl Aschenbach nucen alespoň na léto odjet pryč, nejen z Mnichova, ve kterém strávil takřka celý svůj dosavadní život, ale z i Německa jako takového. Na jednom z istrijských ostrovů vydrží sotva pár týdnů, Benátky, jež jej lákaly svým romantickým prostředím jej zase dusí hnilobnými výpary z laguny tak, že se záhy rozhodne odcestovat dále, do Italských hor. Při odjezdu je mu však velmi vhod, že jeho zavazadla byla odeslána špatným vlakem tak, že má objektivní důvod vrátit se zpět do hotelu, kde jej svou krásou uhranul asi čtrnáctiletý polský chlapec Tadzio čili Tadeáš, kterého Aschenbach ve svých nevyřčených milostných vyznáních nazývá Hyacintem, Erosem a Narcisem.

Toto čistě platonické milostné vzplanutí, jež Aschenbacha donutí nejen zůstat v cholerou promořených Benátkách, ale narušit celými desetiletími vypěstovaný stereotyp svého života, se rozvine do obapolního erotického jiskření, kdy si Aschenbach a chlapec celé týdny vyměňují pohledy, navzájem se tajně pozorují a Aschenbach tajně sleduje Tadeášovu rodinu při každonedělních návštěvách katolického kostela, avšak nikdy se ani jeden z nich neodváží toho druhého oslovit, dotknout se či dokonce se vyznat ze svého vzplanutí.

Přes mnohá varování, které se Aschenbachovi ze všech stran dostává ohledně smrtelného nebezpečí cholery, jež v Benátkách zcela nekontrolovatelně vypukla, nedokáže přes své odhodlání odcestovat tak, že v den odjezdu Tadeášovy rodiny se Aschenbach zhroutí a téhož dne umírá.