V noci jsem snil, že jsem motýlem

Oblomov, nejznámější to dílo Ivana Alexandroviče Gončarova, se těší poměrně velkému zájmu mnoha dalších interpretů, v čele se stejnojmenným filmovým skvostem Nikity Michalkova. Přesto ale platí, že převést tento mnohasetstránkový román do podoby dramatické tak, aby si přes nutné ořezání dějové části uchovala původní atmosféru balancující někde mezi nudou, leností, konservatismem a přímo nepřátelstvím k jakýmkoliv změnám, je výzvou, jež na svou realizaci v českých luzích a hájích čekala takřka století a půl, nicméně vyplatila se! a hra Oblomov v podání Dejvického divadla s adaptací a režií Miroslava Krobota, potažmo s excelentním Oblomovem v podání Ivana Trojana a Alexejem Nikolaječem Alexejovem alias Jiřím Macháčkem je opravdovým divadelním skvostem.

Jistě, herecký výkon Ivana Trojana, jenž na sebe, a to zcela oprávněně, strhává veškerou pozornost, patří do pomyslné herecké výkladní skříně, kdy byť lze leckdy diskutovat o příčinách potažmo věrohodnosti udílení cen Thálie tzv. hereckou asociací, v případě Ivana Trojana neomylně zasáhla do černého, nicméně představení Oblomov lze charakterizovat jako kolektivní souhru několika divadelních velikánů, kdy sice Trojan slízal onu smetanu v podobě oficiálního uznání, avšak hra se odvíjí od triumvirátu Gončarov - Krobot - Chocholoušek - Macháček a tolik adorovaný Trojan.

Ke Gončarovi asi nemá smysl se na tomto místě více rozepisovat, snad pouze, že Oblomova lze položit jako jedno nejzákladnějších děl světové literatury. Totéž lze ovšem připojit k Miroslavovi Krobotovi jako dlouhodobě jednoho z nejprogresivnějších divadelních režisérů, jenž Dejvické divadlo povznesl mezi nejlepší česká divadla současnosti. Taktéž o herecké souhře Jiřího Macháčka a Ivana Trojana, jež pro mne byla de facto impulsem, abych toto představení navštívil a obnovil si tak mocný dojem, jímž na mne před cca čtyřmi lety zapůsobil televizní záznam v České televizi, asi netřeba více diskutovat. A tak tedy vlastně můžu pochválit jen Martina Chocholouška jakožto autora kostýmů a scény, který když nic jiného, zasloužil by si alespoň onu, byť mírně zprofanovanou, cenu Thálie (, kdyby bývala byla v této kategorii vyhlašována).