V noci jsem snil, že jsem motýlem

Původně byl autorský snímek Kráva Karla Kachyni ze strany producenta České televize koncipován čistě pro televizní obrazovky, což se negativně podepsalo nejen na poněkud snížené technické kvalitě ale i celkovém vyznění, kdy je přes svou surovou poetiku často charakterizován jako prostý bez hlubšího podtextu. V kontextu kvalitativně velmi chabé filmové produkce první poloviny 90. let je však Kráva v mnoha ohledech výjimečná tím, že dokázala jít proti tehdy velmi silnému proudu laciného podbízení se tak, že s odstupem jednoho desetiletí se jedná o nejlepší filmový počin od natočení Obecné školy Jana a Zdeňka Svěráků v roce 1991.

Karel Kachyňa v Krávě nijak nevybočil ze svého léty i desetiletími zaběhlého režijního rukopisu, který lze charakterizovat jako naturalisticky střízlivý s částečným přesahem k poetické náladě. Rovněž spolupráci s Janem Procházkou si Kachyňa vyzkoušel již ve svých nejlepších filmech z 2. poloviny 60. let à la Ať žije republika (1965), Kočár do Vídně (1966), Směšný pán (1969) či Ucho (1970).

Tedy Kráva je v mnoha ohledech déjà vu minulé Kachyňovy tvorby, nicméně srovnáme-li tento snímek s podobně laděnými, avšak současně mnohem ambicióznějšími i oceňovanějšími snímky typu Je třeba zabít Sekala (1998) či Želary (2003) nemůžeme Kachyňovu jednoduchost a přímočarost neocenit jinak než jako obrovský klad, protože skromnost a nevnucující se krása Krávy stojí v přímém rozporu s nabubřelostí a patosem, kterými tyto dva zmíněné snímky doslova přetékají.

Takřka polovinu příběhu Krávy tvoří již samotné kulisy - chudá podhorská vesnice, ve které žije Adam se svou nemocnou matkou až v té úplně nejposlednější a nejhořejší chalupě a oba zůstávají přes dvě desetiletí, kdy do vesnice přišli, nadále cizinci - nikdo se s nimi nebaví a oni sami se ani nesnaží s kýmkoliv bavit.

Adamova osamělost se ještě umocní po smrti své matky tak, že je svým způsobem odsouzen stát se doživotním samotářem, kdyby se mu do chalupy bez dovolení nenastěhovala Róza, vydržovaná děvečka ze statku v údolí, kterou Adam nejprve vyhodí, poté znásilní až ji nakonec, když čeká jeho dítě, přijme za manželku.

Avšak leitmotivem, který filmu dodává onu ingredienci něčeho nového je symbol krávy, kterou Adam nejprve při nemoci své matky prodá, poté si s Rózou za těžce vydřené peníze koupí novou, vzápětí však prodal nejprve její telátko a pak, když potřeboval peníze na léky pro nemocnou Rózu, i krávu samotnou, aby nakonec za prodané políčko, jehož zeminu po roce dřiny nanosil na zádech z údolí, opět koupil nové telátko.

Velmi slabým článkem je ve filmu herecké obsazení, kdy zvláště Radek Holub jako Adam, či Valerie Zawadská jako jeho matka podávají výkony na úrovni seriálu tak, že nebýt vynikající Aleny Mihulové ve své životné roli Rózy, celkový dojem by jen nepatrně převýšil televizní standard.