V noci jsem snil, že jsem motýlem

Na konci 80. a minimálně do poloviny 90. let patřil filmový námět hrdiny - osamělého a nelítostného zabijáka přinejmenším mezi onu sortu snímků, které si sice na sebe dokážou vydělat, ale příběh i herecké ztvárnění spíše připomínají filmovou frašku.

Avšak trochu jiný rozměr, ba stín ironie, inteligentního humoru i zakázaného ovoce v podobě platonického vztahu necitelného zabijáka Leona a vnímavé dvanáctileté Matildy, tomuto, v literární terminologii, brakovému žánru dodal snímek Léon s tvůrčím přístupem režiséra i autora scénáře Luca Bessona, a s takřka geniálním obsazením Jeana Rena do hlavní role, jenž se poněkud paradoxně právě tímto snímkem stal filmovou hvězdou světového formátu.

Příběh Natálie, které policie postřílí celou rodinu včetně čtyřletého bratříčka tak, že svůj život chce zasvětit pomstě a po vzoru Leona se stát nájemním zabijákem, je jistě originální, ba více než tradiční filmový scénář spíše připomíná cynicky laděný komix, nicméně příčiny, proč se Léon stal jedním z divácky nejoceňovanějších snímků všech dob je nutné hledat ve velmi originálním humoru Luca Bessona, kdy ač je Léon považován za zabijácký slaďák, bystřejšímu diváku jistě neunikne silná nadsázka a jemná parodie s humorem, jež si v mnohém nezadá s francouzskou avantgardní klasikou tak, že nebýt amerického koproducenta, který snímek nasměroval do čistě komerčních vod, bůh ví, možná by se Léon dostal i do učebnic filmové historie.