V noci jsem snil, že jsem motýlem

Satiricky pojaté novele Lvíče dal Josef Škvorecký podtitul Koncové detektivní melodrama s tím, že jak zůrazňuje úvodem, všechny postavy i jejich charaktery jsou zcela smyšlené a novela samotná není nic jiného než pouhou brakovou detektivkou. Ale Josef Škvorecký je znám nejen jako jeden z nejlepších českých spisovatelů 2. poloviny 20. století, či jako výborný vypravěč i pozorovatel, ale již od své prvotiny Zbabělci (z let 1948-49 vydáno ale až roku 1958) proslul svým ironií prodchnutým humorem. Detektivní zápletka Lvíčete, jež je pro své filmové ztvárnění i anglický překlad novely též známa pod názvem Flirt se slečnou Stříbrnou, je v příběhu jaksi navíc, a tvoří v něm jen pointu přidanou právě jen proto, aby novela mohla být nazvána detektivní variací na nevážné téma. Škvorecký ale opět proslul tím, že vnější háv takřka humoristicky laděného díla, je u něj pouhou zástěnou, za kterou se skrývá nejenom satira ale i velmi trefně pojatá kritika tak, že i nebýt faktu, že v roce 1969 emigroval do Kanady, byla takřka po celé období mezi léty 1948 až 1989, krom krátkého mezidobí v 2. polovině 60. let, drtivá část jeho díla zakázána.

Román Zbabělci do zcela jiné roviny staví komunistickou propagandou omýlaný mýtus o nadšeném vítání sovětské Rudé armády v květnu 1945, Tankový prapor do realistické roviny staví poměry, jaké panovaly v československé armády na počátku let 50. Lvíče pak krom milostně cynické roviny v podobě neúspěšného dobývání slečný Lenky Stříbrné protřelým záletníkem redaktorem Karlem Lednem, obsahuje ještě druhou rovinu příběhu a to v satirickém přesto však se lze domnívat velmi věrném popisu prostředí knižního vydavatelství, ve kterém krom cenzury vládl též strach neznelíbit se nadřízeným, včas odhadovat změnu politické situace a nepřijít tak o velmi pohodlné a ve své době i velmi prestižní a mocné místo knižního redaktora.

Do třetice, krom velmi brilantního satirika, ostrého kritika, je Škvorecký též mistr nad mistry v líčení mužského dobývání žen, kdy rozhovory, ve kterých se Karel Leden snaží s kombinací osobního šarmu, vtipu i milostných vyznání dostat Lenku Stříbrnou do postele, ale veškeré jeho snahy jsou odmršťovány s nadhledem i ironií, více než běžnou mluvu připomínají výstřely z kulometu a svým cynismem připomínají slavné Nebezpečné známosti Choderlose de Laclos.

Postava Karla Ledna je přes šarm i charisma více než negativní. - Má bezpáteřní charakter, v redakci má pověst šéfova poskoka, kterému neváhá lézt do zadních partií, v rámci budování kariéry udržuje intimní styky s šéfovou postarší, obtloustlou a nepříliš vábnou manželkou, a to jen proto aby se tak jistil na všech frontách. A při dobývání slečny Stříbrné, kdy svůj chtíč, který již zcela zapomněl na pocit odmítání, pokládá za lásku, neváhá použít ty nejfalešnější a nejzákeřnější úskoky. Opakovaně zrazuje svého nejlepšího kamaráda Vaška i svou přítelkyni Věru, až slečnu Stříbrnou nakonec přeci jen do postele dostane tím, že se jí nejprve pokusí znásilnit a poté jí bezostyšně vydírá tím, že odhalí vraždu, kterou spáchala v aktu pomsty za svou mrtvou sestru. A ke všemu má Karel Leden pocit souladu života sama se sebou i o své správnosti a upřímnosti směrem navenek. A přes svou naprostou prohnilost a bezbřehý cynismus není Karel Leden postava nikterak odporná, naopak čtenář s ním jeho milostný románek nejenom prožívá ale mu v něm i fandí a nadržuje mu v milostné souboji s onou, byť vražednicí, přesto však neposkvrněně čistou slečnou Stříbrnou.