V noci jsem snil, že jsem motýlem

Není snad kultovnějšího muzikálu nad výtvor tří hippies, Jamese Rada, Geromeho Ragniho a Galta MacDermota, z roku 1967 - The Hair (Vlasy). A není snad kultovnějšího filmu než jeho filmový přepis, který po dlouhých deseti letech třenic s autory a majiteli autorských práv v roce 1979 vybojoval Miloš Forman, jenž tak symbolicky uzavřel to, co načal již v roce 1971 ve svém prvním neevropském filmu Taking Off.

Avšak zatímco u většiny Evropanů jsou 60. léta a hnutí květinových dětí, to nejlepší, čeho kdy lidstvo ve své evoluci dosáhlo, v Americe bylo a dodnes je chápáno jako vřed na kráse jinak dokonalé americké společnosti, ve které, v duchu dominantního protestantského myšlení, si své místo najde jen ten, kdo je ochoten tvrdě pracovat. Hippies tak jsou dodnes chápáni jako spolek zfetovaných flákačů, kteří odmítli držet hubu a společný krok. V atmosféře tohoto myšlení, byť lidské ovzduší v New Yorku, kde se Vlasy odehrávají, je o několik řádů svobodnější než ve zbytku Spojených Států, tedy není divu, že první Formanův pokus o interpretaci hippies v kontextu vzájemného nepochopení mezi rodiči a dětmi, Taking Off, skončil v Americe jako propadák a své docenění si našel jen v Evropských zemích. A podobně i Vlasy, byť byly značně zpopularizovány několika tisíci muzikálovými reprízami, prošly bez větší odezvy a jen s minimálním komerčním ziskem.

Vlastní muzikál Vlasy vznikl až na samém údobí tohoto nejkulturnějšího lidského období, kdy se dva herci James Rado a Gerome Ragni, jež žili v tehdejší hippie centru, v newyorské čtvrti East Village, rozhodli myšlenky hnutí květinových dětí převést do muzikálové podoby, jež by byla přijatelná i pro ty, jenž s hnutím hippies příliš nesympatizují. Oba společně vytvořili jednotlivé nesourodé části budoucího muzikálu, kterým hudebník Galt Mac Dermot poté vdechl i život tak, že Vlasy, jež se nejen svým obsahem ale i koncepcí zcela vymykaly ze zaběhlého muzikálového schématu, kdy byl kladen důraz na individualitu jednotlivých postav a protagonistů, s oslavou drog, hovorovou angličtinou, pálením povolávacích rozkazů i americké vlajky či svlékáním herců, se od své premiéry dne 17. října 1967 domovském Veřejném divadle (Public Theatre) uskutečnilo celkem 97 repríz, odkud se dne 29. dubna 1968 přesunulo do Biltmore Theatre na Brodwayi (1873 repríz), od 27. 1968 do Shaftesbureského divadla (Shaftesbury Theatre) v Londýně (1998 repríz) a poté i do celého světa. (V Česku stojí za zmínku snad jen verze uvedená v říjnu 2004 brněnském Městském divadle, jež takřka beze změn zdramatizovala Formanovu filmovou podobu.)

Sám Miloš Forman muzikál poprvé shlédl již v roce 1967 a byl jím natolik uchvácen, že se rozhodl jej převést do filmové podoby, ale narazil na složitý spletenec autorských práv i neochotu původních autorů, jenž Formanovi příliš nevěřili tak, že vlastní natáčení započalo až o celých deset roků později. A jak si byl sám Miloš Forman plně vědom, vlna zájmu o válku ve Vietnamu, pacifismus, sexuální i lidskou svobodu dávno opadla do zapomnění, pročež Forman posunul důraz celého filmu, přes počáteční odpor autorů, do zcela nové roviny, jež graduje v závěru filmu, kdy se Berger ostříhá a je namísto Claudeho Bukowského odvelen do Vietnamu, kde je zabit. Celý film je pak navíc korunován skvělou taneční choreografií Twyly Tharpové, jež se sice zpočátku odmítala práce na filmu zúčastnit, ale nakonec si v něm i zahrála v halucinogenní svatební scéně, i výborným zpěvem s neotřelými hereckými výkony, kdy například Cheryl Barnesová, mladá černošská maminka přijela na výběrový konkurz až z Miami, kde pracovala jako uklízečka v motelu a svou píseň Easy to Be Hard dokonce zazpívala hned napoprvé.

Asi netřeba nijak zdůrazňovat další herecké výkony, byť například Treat Williams musel o svou roli Bergera dlouho bojovat, protože si na ni dělal právo původní autor muzikálu Gerome Ragni, jenž nakonec ustoupil pro svůj již pokročilý věk, který by ubral na věrohodnosti Bergerovy postavy.

Světem sám pro sebe je hudební stránka filmu, pro kterou se ostatně Forman rozhodl celý film natočit. A tak snad jen ve stručnosti, soundtrack z Hair patří mezi má nejposlouchanější alba vůbec…

Z dalších tvůrců, kteří se na Vlasech podíleli, nezanedbatelný podíl zanechal i jeden z nejlepších kameramanů na světě, potažmo vrchní Formanův spolupracovník, jež se podílel na všech jeho nejlepších počinech, Miroslav Ondříček, bez kterého jak Vlasy tak Forman samotný nebyly zdaleka tím, čím se staly - filmovými legendami.